Vítejte zde :)

Story II.

18. června 2012 v 21:44 | Hejikoptea |  Hlody
Od ledna se pořád rozhoduju, jestli ano nebo ne. Do teď nevím...
První lednový týden všechno začal, i když jsem na to nějak nereagovala. Je pravda, že ten pátek se mi vryl do paměji silně, ale musela jsem tohle pochopit a taky jsem to brala. Chápu to, není to jednoduché. Tak jsem si řekla, že buď na to seru úplně nebo se budu malinko přetvařovat. Jenže to bysme se nesměli tehdá v sobotu opít na tolik, že se to ve mě probudilo. Věděla jsem pomalu, co chci. Pak jsme to začali řešit a řešit, už to vypadalo, že boj vyhraju docela snadno. Viděli jsme se pořád a pořád a nakonec už to bylo jasný. A já byla ráda. Bylo to natolik viditelné, že to věděli i ostatní, i když my ještě ne. A tím se taky nastartovala konkurence, která mě tehdá v pátek málem dostala na kolena. Ale stejně to teď vypadalo, že vedu. Je to složitý...
Poslední lednový víkend se vše utvrdilo. Bylo jasné, že jsem úplně vyhrála. Ale pořád jsem měla menší pochybnosti, nehrnula jsem se do toho po hlavě, aby mě to nakonec ještě zníčilo. A možná tohle byla chyba? Měla jsem to dávat na jevo víc? Nebyla třeba, věděl to.
Jenže dnes je to zase jinak. Jsem zas jen hráč, co doufá, že opět vyhraje stejnou trofej. Má to cenu? Zatím nevím, počkám si a uvidím. Každopádně, co mě dřív málem skolilo, mě vlastně vůbec neskolilo, protože tohle bylo zatím nejhorší.
Teď jsem absolutně rozhozená, vůbec nevím, jestli se mám dál snažit, nebo jestli na to mám definitivně srát.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.