Vítejte zde :)

O 3 roky později...

2. listopadu 2017 v 22:12 | Hejikoptea |  Hlody
Ty kráso, zase jsem zapoměla, že mám blog, kam jsem se chtěla vypsat, když se mi něco stane, dobré i zlé, co si chci zapamatovat. Nevadí mi, že to nikdo nečte, chci si to jednou prečíst já. A už jsem si pročetla všechno, co jsem sem napsala a jako... Děs. :D

Tak, co se stalo se mnou za ty 3 roky? Fakt dost věcí... Tenhle článek bude pekelně dlouhej, nemusíte to číst. :)
Poslední informace jsem koukala, že jsem napsala, že už nedělám ve ,,FF", ale v kanceláři. Dobrý zpráva je, že v tý kanceláři dělám pořád. Nezměnila jsem práci za tu dobu. Sedim tam od dubna 2013. Za tu dobu se tam změnily určitý věci, jednu dobu, asi tak rok, mě to tam fakt sralo, chtěla jsem skončit a říkala jsem to snad všude, krom vedení. Neodvážila jsem se skončit s vidinou pracovního úřadu a nejisté budoucnosti, bez zkušenosti pořádných pohovorů a s fast foodama v životopise.... Tak jsem si po čase věci v práci urovnala, taky jsem si věci urovnala v hlavě, někdy jsou věci, který vás serou v práci, jen ve vaší hlavě. Teď můžu s klidem říct, že mi v práci téměř nic nevadí. Akorát plat by mohl bejt větší, mám ho fakt malej. Chtěla bych ušetřit na opravy baráku či hypotéku, protože ten barák, co v něm bydlím, je už hodně starý a potřeboval by dát do latě. Ale s tímhle platem do toho nejdu, půjčky nechci, dokud to nebude životně nutný (třeba kdyby mi ten barák padl na hlavu). No mimo pracovní život, můj osobní život nabral na otáčkách. Hrála jsem Aion jako o život (to jsem tu kdysi psala), nebyla jsem nejlepší, ale to mi nevadilo. Ta hra mě fakt bavila. Přestávala mě bavit až s updatem snad 4.5 a než přišel update 5.0 stihla jsem Aionu elegantně zbavit. Aion mi vzal část života, možná i přátele, nechodila jsem moc ven s kamarády. Aion jsme hráli s přítelem. Takže mě v tu chvíli nic nechybělo. Trochu mi to pošramotilo vztahy v rodině, říkali že jsem gembler. Ale gembler je člověk, co jede automaty a podobně a prohrává peníze a jde do dluhů. Já jsem naopak peníze šetřila a ušetřila jsem celkem pěknou částku tehdá, protože náklady na bydlení a jídlo s rodinou jsou minimální. Jen jsem prostě pořád seděla u počítače. Děda se mnou například do teď nemluví, protože jsme se kvůli Aionu pohádali. Kvůli Aionu a asi i dalším věcem neměli rádi mýho tehdejšího přítele, on mě naučil hry jako mmorpg Aion. On to doma měl celkem v pohodě, jen někdy měli doma bouřku (kvůli práci a penězům, dlouho nemohl sehnat stálou práci), tak jsem řekla doma, že bysme chtěli s Tomášem společně bydlet. Nejdřív byli proti, že se o sebe nepostaráme, jsme přerostlý děti. Pak se první šok uklidnil a mohli jsme o tom jednat. Bylo nám umožněno bydlet v baráku se zahradou patřící mojí rodině. Tak jsme začli rekonstruovat, aby byl barák obyvatelný. Bylo to v únoru 2015. Tomáš v tý době měl brigády, takže finanční prostředky jsem dala já a byly to skoro všechny moje úspory, co jsem vydělala od roku 2011, kdy jsem poprvé nastoupila do zaměstnání. Tak jsme si chvíli poklidně žili sami, konečně. Od září 2014 jsem začala k Aionu hrát ještě Summoners War na mobilu, protože jsem si pořídila první mobil s Android systémem, takže jsem ve Store hledala nějaký hry. SW mě tak chytlo, že ho hraju do dnes. Mezitím jsem ale prostřídala 3 telefony. Pak nastal nějakej zlom. Nějaký nedorozumnění, hádky s rodinou (Tomáš vs moje rodina), já to odnášela, protože jsem se zastávala obou stran. Nakonec došlo na nejhorší. Tomáš se musí odstěhovat. Bylo rozhodnuto. Teď tu byla otázka, opustit barák po půl roce, který jsem rekonstruovala z vlastních prostředků a odejít s ním někam do bytu? Navíc jsme si pořídili štěně Ashley, byla zvyklá na zahradu, a teď bude zavřená někde v bytě? Dost jsme se kvůli tomu hádali, já nechtěla odejít, nemusela jsem. Musel jen on. Ale protože jsem ho měla ráda, tak jsem nakonec odešla s ním. Nastěhovali jsme se do Prahy na Smíchov za celkem hektických podmínek. Jenže já už nebyla štastná. Ani Aion mě nebavil, se psem jsem musela každej den na vodíku na malý zelený plácek, chudák holka, nemohla se proběhnout, na to jsem neměla ráno nikdy čas, spěchala jsem do práce na 7h. Odpoledne po práci už to bylo lepší, měli jsme čas se procházet, ale kde? Po ošklivý dlouhý ulici, kde nic není. Bylo mi smutno, že nejsem ve svý vesničce, v baráčku, který jsem dala částečně do pucu. Pak se odráželo i na vztahu s Tomem. Už jsem s ním nechtěla trávit tolik času, dávala jsem přednost hrám (podle jeho slov, ale asi měl pravdu). Víc jsem si psala s kámošema z her, než trávila čas s ním. Naštěstí si pak našel práci na plný uvazek, ale až po 4 letech vztahu. Byl můj první od čtvrťáku, ale já pak věděla, že není ten pravej. Byl jen první. To stěhování bylo v listopadu 2015 a já jsem to pak rozsekla v květnu 2016. Byl konec. Ne nadobro. Odstěhovala jsem se k nejlepší kamarádce na druhej konec Prahy a společně s jejím přítelem a našimi psy jsme tam týden bydleli. Spala jsem na zemi, jezdila do práce. Ale byl to pěkný týden. Za to jim budu pořád děkovat. Pak jsem se vrátila do baráku, sama. Teda s Ashley. Jenže Tomáš se nechtěl tak lehce vzdát a pořád jezdil, psal, jezdil, psal. Nemohla jsem ho dostat z hlavy a bylo mi ho líto, hrozně ho to vzalo. Já se nedivím, já ho taky měla ráda, a taky to pro mě nebylo nejlehčí, jenže on to takhle ztěžoval. Mezitím, jak jsem měla ty kamarády z her, jeden se ozval, jestli bysme nešli jen tak ven. No proč by ne, potřebovala jsem se odreagovat. Tak v červnu přijel Pavel z Poděbrad a my se poprvé sešli, i když jsme spolu cca půl roku před tím už komunikovali prostřednictvím FB. Ale výhradně jen o SW. Tam jsme se skamarádili. Co jsme se s Pavlem viděli prvně, viděli jsme se potom znova. Přibližně jednou za měsíc se zastavil do Prahy a mohli jsme jít ven. Měli jsme společné téma SW, ale dokázali jsme se bavit i o jiných tématech. Bylo to těžký léto, Pavel i Tomáš se u mě střídali docela často, a oba mi motali hlavu. Jenže s Tomášem to byly spíš nervy, hádky, prosby o druhou šanci... S Pavlem pohoda leháro, hraní hry, procházky se psem... Dostal mě. Díky němu jsem konečně dokázala říct Tomášovi definitivně konec a nezmeníš to. On to tušil, že za to může Pavel. Věděl, že za mnou jezdí. Ale já nevěděla, co si myslí Pavel. Říjen 2016 byl docela tragickej, co se vyhrocení těch vztahů týče, listopad už jen měl dojezd. Prosinec to konečně obrátil. Můj druhý přítel v životě, jmenuje se Pavel. Budem spolu tedka rok. Zjistili jsme o sobě dost věcí, něco co se nelíbí mě, něco co se nelíbí jemu. Chci na tom pracovat, chci se změnit, když to půjde, chci bejt lepší člověk. Chci aby říkal, že má nejlepší holku. Asi to neříká, není to pravda. Chtěla bych, aby to říkal. Ale musím pro to něco dělat. Byla jsem přerostlý děcko, co sedělo celý volný hodiny u počítače. Práce, počítač, spánek... Neumim nic. Bydlení sama v baráku, jen já, pes (teďka ještě morče a šneci) mě trochu srovnalo do latě, Aion jsem dávno přestala hrát, musím se o sebe postarat a o moje malý miláčky. Možná už jsem trochu lepší, uklízím, peru, žehlím, jen vaření pokulhává. Babi mě pořád zjebává, podle ní to není to pravý, ale ona je náročná. Ta uklízí skoro pořád. :) Přiznávám, že Summonery hraju pořád, asi měsíc jsem to trochu srala, ale už jedu zase v plný parádě. Ale to je jediná hra teď. Hrajem jí s Pavlem. Pavel mě ještě učí Hearthstone. Ale nechci zažít stejnou zkušenost jako kdysi, kdy mě kluk naučil hru, a já od ní nemohla odejít. Dávám si bacha.

Co se týče mojí mysli, jsem rozpolcená. Někdy mám depresi, třeba před 2 dny jsem ležela v posteli a brečela, že je mi 26, a jsem k hovnu, nemám žádnej smysl života, nemám důvod něco dělat, nic jsem v životě nedokázala, v osobním životě jsem nula, co nic neumí. Na druhou stranu někdy chytnu rapla. Třeba dneska jsem chvíli hrála HS a pak jsem uklízela, než jsem začla psát tenhle článek. Drhla jsem podlahy, uklízela jsem koupelnu... Všude chlupy od psa atd. No děs. Jsem člověk tak línej, že klidně týden neudělám z uklidu nic. Pak si právě nadávám, proč jsem taková, proč to prostě neudělám. Pak si zase říkám, proč bych to dělala, nemám pro koho, mě to neuteče. Dneska jsem to přehnala, bolí mě záda a ruce. Ale zítra přijede Pavel, tak snad to ocení.

Taky jsem začala vnitřně dloubat do svý hlavy, myslím si, že mám ADD (od dětství ADHD). Ale o tom třeba jindy.

Tak to byly 3 roky, od posledního článku (2014). Doufám, že jsem se od té doby trochu změnila, nejsem na to hrdá, jak jsem žila. Taky bych někdy mohla vyprávět o dětství, ale to by byl román, jen soudní spisy jsou jak kniha (tahanice mezi matkou a otcem, řešení alimentů, atd)...

A doufám, že mě Pavel miluje. Je to zatím jen rok, ale když jsem sama bez něj, jako by můj život neexistoval.

A ještě na závěr příjemnější novinky. Moje sestra porodila v květnu 2017. Mám neteřinku Verunku, jsem hrdá teta. <3



Je čtvrt na 11 večer, jdu spát. Zítra ještě pátek do práce a pak víkend volný, jako vždy. Budou nám tu v pondělí bourat okna a dávat plastový, takže víkend bude stejně uklízecí. :)

Dobrou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 2. listopadu 2017 v 22:58 | Reagovat

Wow, zaujímavá rekapitulácia. Mám rada, keď sa človek po dlhej dobe vráti na blog 😊
Asi všetci máme obdobia, na ktoré hrdí nie sme ale kto je dokonalý, nech opustí planétu...
S tým zmyslom života som na tom podobne, tiež si občas pripadám ako kus bezcenného hovna ale potom do mňa dlubne malá huňatá pacička, že chce pomojkať. Aspoň pre niekoho som dôležitá 😁
Držím palce s Pavlom aj aby sa tvoja finančná situácia zlepšila 😉 Veľa šťastia!

2 hejikoptea hejikoptea | 3. listopadu 2017 v 8:04 | Reagovat

Díky za koment. :) Přemejšlím, že udělám nějaký článek o mých zvířatech a třeba ještě nějaký další témata, tyhle hlody sem dám jednou za čas, když budu potřebovat se takhle vypsat. Ono se člověk uleví, když to nedusí v sobě, když to nemá komu říct, tak aspoň napsat.

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 3. listopadu 2017 v 8:25 | Reagovat

S tým môžem len súhlasiť. Vypísanie dokáže dosť pomôcť. Ja si bez toho neviem predstaviť život 😁

4 hejikoptea hejikoptea | 3. listopadu 2017 v 8:35 | Reagovat

Pokud máš na blogu taky něco podobnýho jako já rubriku hlody, určitě si ve volných chvílích počtu. :)

5 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 3. listopadu 2017 v 8:39 | Reagovat

Moje posledné články stoja tak trochu za prd, keďže mám akýsi písací blok 😂 ale možno sa tam niečo vtipné nájde

6 hejikoptea hejikoptea | 3. listopadu 2017 v 8:40 | Reagovat

A kterou rubriku bych měla pročíst? ať to nehledám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.