Vítejte zde :)

ADHD - můj pohled

7. prosince 2017 v 9:13 | Hejikoptea |  Hlody
Nevím jak v dnešní době funguje práce s dětmi, kterým diagnostikovali ADHD. Ani nevím, kdo to může diagnostikovat. Každopádně v devadesátých letech to asi ještě nebylo tak známé, navíc se to označovalo všeobecně jako LMD - Lehká mozková dysfunkce a tohle bych určitě našla ve své zdravotní kartě.

Dneska je asi obtížné rozpoznat zlobivé děti a děti s ADHD. Zlobivé děti nebo nevychované za to taky nemůžou, můžou za to rodiče, že si je neumí lépe vychovat. A děti s ADHD jsou zase hyperaktivní a je těžké je uhlídat. Na první pohled to asi nepoznáte. Taky se můžete setkat s tím, že vám někdo bude nadávat (třeba maminky v parku), ať si to vaše dítě líp hlídáte, když ho neumíte vychovat. A vysvětlujte jim, že má ADHD. Nebo naopak, máte doma haranta, ale svádíte to před ostatními na ADHD abyste ho omluvili.
Co je vlastně to ADHD? Porucha pozornosti s hyperaktivitou (bez hyperaktivity ADD). Je to neurovývojová porucha, která se projeví v dětství, mezi předškolním a školním věkem a může přetrvávat až do dospělosti. To je nejspíš i můj případ. Tato porucha pozornosti je z části dána dědičností, ale také může být vyvolána v prenatální době (kouření či alkohol v těhotenství) či při porodu (předčasný porod, přidušení,...).
S ADHD může někdy přijít i dyslexie, dysortografie a podobně. Děti s ADHD nemusejí být hloupí, naopak, inteligenci tato porucha neovlivňuje. Mají pouze problém udržet dlouhodobě pozornost, rozptýlí je každá maličkost, nedokáží často dokončit dané cíle, potom selhávají v osobním i profesním životě.

Nevím jak je to dneska, ale dřív se rozdíly ve škole mezi žáky moc nedělaly, ale já jsem měla štěstí, mě si naše třídní učitelka v první třídě pohlídala. Kdyby to neudělala, šla bych prý do zvláštní školy. Děkuji tedy paní učitelce Jiřině Týřlové, že mi dovolila začít školní docházku v normální škole a dávala na mě pozor. Intezivní problémy si vzpomínám na třetí třídu, to už jsme měli jinou učitelku, ale nejspíš si informace předaly, protože jsem měla při desetiminutovkách na matice o půlku příkladů míň. Tedy 5, a ostatní 10. Ještě teďka si vzpomínám, jak jsem si bouchala do čela, když zbývala poslední minuta a já měla vypočítaný stěží 2 příklady... Říkala jsem si: ,,Dělej, mysli!" Jenže ono to nešlo. Vysvědčení od první do třetí třídy nemám, protože jsme žili tehdy s matkou a potom nás soud určil do péče otce, takže ty první nemám, ale tuším, že jsem měla z matiky 3 nebo 4 dokonce. Táta mi vyprávěl, jak jsem byla jako dítě šílená. Prolítla jsem skleněnými dveřmi do obýváku, když jsem slyšela znělku Manuely, mám jizvu na čele. Taky jsem sebou švihla prej na topení, to mám zas jizvu na hlavě, taky jsem prej jezdila na kole jako šílenec, nabourala jsem do sloupu a podobně. Babičce jsem prolítla mezi nohama a flákla sebou o zem, protože mě nestihla chytit a pod. Když jsem nastoupila do nový školy vzhledem ke stěhování mezi rodiči, chodila jsem 2 roky na ČJ pro dyslektiky místo na normální ČJ. Nejsem přímo dyslektik, ale ty problémy s pravopisem občas mám.
Teďka v mých 26 letech si začínám uvědomovat, jaká je to přítěž s tímhle žít. Někdy z toho mívám deprese, že jsem neschopná a na nic. Ono to není nic velkýho v čem bych selhávala, jsou to maličkosti, kterých si nejdřív nevšimnete, třeba když vytírám, tak nevyleju tu špinavou vodu a jdu si sednout k počítači třeba, nebo myju nádobí, ale už ho z odkapávače neuklidím a takový věci. Jsou to kraviny, třeba to někdo taky tak dělá a je zdravej, ale mě nutí tu činnost přerušit jiná věc, třeba mobil nebo počítač nebo myšlenky. To je ten problém. Taky jsem třeba trávila několik večerů nad stavbou modelu letadla (Airbus A340), který jsem ale nedodělala, protože jsem si usmyslela, že nakreslím vlastní motivy než ty, co byly přidělené. Tak letadlo stojí, ale nemá obrázky a nálepky. Nakreslila jsem tužkou obraz skákajícího koně, nedokreslila jsem ho celého...
Ve škole jsem dodávala pozdě referáty, nebo jsem je nestihla dodělat, to samý domácí ukoly a pod. Táta si myslel, že jsem samostatná asi, takže mě tolik nekontroloval jako mladší sestru, která měla co dohánět (byly jsme zanedbané obě, když jsme žily s matkou).
V práci mi to taky někdy škodí, že potřebuju zapisovat věci do počítače v kuse nějakou dobu a pak koukám na mobil na plochu, čtu si messengera nebo kouknu na zprávy na netu. Nevědomky, prostě to udělám, protože mě teď mysl k tomu táhne abych to udělala. Pak mi letí čas a nadávam si. Někdy koukám nepřítomně pár minut než se ,,proberu" a uvědomím si, že jsem byla mimo chvíli.
Často zapomínám, co bylo včera, předevčírem... Neustále poslouchám, že někdo něco řekl a já nevim, že to řekl a jsem přesvědčená, že to neřekl, i když mi je tvrzeno, že ano. Věta: ,,Prosimtě, ty nevíš co bylo včera natož před měsícem." slyšim taky často. V mobilu mám upomínku na prášek, přes sezonu zalejvání kytek (pěstování na zahrádce) a podobně.
Není to nic hrozného, co by člověk nezvládnul, ale je potřeba opravdu pečlivá sebekontrola a hodně trpělivosti. Mít v životě řád je nutnost. Žít ze dne na den je jen přežívání a ztráta času, takhle jsem promarnila několik let, teď si uvědomuju, jak mám žít, co mám dělat. Ale nezvládnu to sama, potřebuju nad sebou ,,ochranou ruku a kontrolu". S přítelem jsem o tom mluvila, tak mi snad bude oporou.
U žádnýho psychologa jsem s tím nebyla, nepřijde mi to nutné. Nejsem ambiciozní, že bych v práci potřebovala extra vysoký posty a obrovský prachy. Vzhledem k neschopnosti dokončovat cíle bych v takových pracích asi ani neobstála. Je lepší dělat práci, která na vás neklade přilišný cíle, kde si odbydete těch svých 8 hodin a jdete domů.
Taky se mi stává, že něco udělám a nepromyslím si to dopředu, nesu potom následky. Třeba teďka platím vyšší telefon (paušál), protože jsem si chtěla něco vyřídit a nechala jsem se zblnout a nepromyslela jsem to. Nebo si pořídim neplanovaně zvířata aniž bych si to promyslela dopředu a připravila se. Ale toho nelituju, miluju všechny svoje zvířátka co mám a snažím se, aby se měli co nejlépe. Přítel mě minulej měsíc zastavil před želvou. Už už jsem jí málem měla i přesto, že doma na ní nemám vybavení a všechno bych jí musela dokupovat. Dobře udělal. Kdyby nebyl se mnou a nezastavil mě... Promýšleli jsme to a pak jsme došli k závěru, že si želvu pořizovat nebudem vzhledem k tomu, že cestujeme přes léto na chatu nebo víkendy na výlety, tak abysme těch zvířat doma neměli až až. Šneci jsou v pohodě, ti přežijou pár dní ale pes a morče už je problém s krmením a venčením. Další zvíře by to jen zhoršovalo.
Platí to i při komunikaci. Něco někomu řeknu dřív, než si promyslim, jestli to mám říct. Přítel mi tvrdí, že to se mu na mě líbí, ta upřímnost. Ale už jsem s tím několikrát narazila... Úsměvný, třeba včera v práci na personálním zdobily dámy stromeček a hodnotily ho. Řekla jsem, že je chudej. Nemyslela jsem to zle, jen jsem chtěla poradit třeba, ale obě se na mě otočily s pohledama, že by mě probodly. Tak jsem se radši zpakovala.
Doma, pokud si nestanovím cíle dopředu, tak jsem schopná prosedět u počítače celej den, čumět na film (šňůra seriálů), nebo ležet v posteli, že si ani jídlo neudělám. I když si stanovim cíle, stát se to může taky, že je nesplním, ale pokud si nenapíšu, co mám stihnout udělat, je to jistý. Je to problém, proto potřebuji minimálně den dopředu naplánovat, co budu další den dělat a kontrolovat, jestli jsem to splnila. Což se ale taky nemusí podařit. Někdy jsem schopná pracovat / uklízet až k večeru, ne v klidu v průběhu dne, ale večer za spěchu, než půjdu spát, všechno stihnout, co jsem neudělala. Přítel tohle nesnáší, když moje aktivita náhle stoupne mezi 20-22h. Zní to asi šíleně pro dospělýho zodpovědnýho člověka. Je to šílené, ale je to nemoc a musíme se s ní naučit žít.

Pusťte si dokument od VZP na YouTube ,,Nepozorní dospělí" pokud se chcete dozvědět více. Já jsem se v různých ohledech našla, když popisovali svoje problémy a pocity.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 7. prosince 2017 v 18:36 | Reagovat

Môj chlap má ADHD 😃 a zas taká tragédia to nie je. Chvíľu mi trvalo, kým som sa prispôsobila jeho spôsobu myslenia, keďže mi chce niečo povedať a vždy odbočí k úplne iným témam a potom zabudne, čo mi chcel povedať.Na začiatku sme ani jeden nevedeli, čo chcel vlastne povedať ale už som si zvykla a som schopná ho zas nasmerovať k pôvodnej myšlienke.
Netvrdím, že je to úplne easy ale nie je to ani tragédia s ktorou sa nedá žiť. Je to jednoducho len iný spôsob ako funguje mozog... V konečnom dôsledku, každý sme nejaký :)

2 hejikoptea hejikoptea | 7. prosince 2017 v 20:20 | Reagovat

Jo no, mozek funguje trochu rychleji. Můj bývalý přítel to nesnášel, když jsem mluvila a mluvila, a rozebírala jsem to do detailů, kolikrát mi říkal, at už nic neříkám a mě to mrzelo, že chce abych radši mlčela. Když ale mluvím a někdo mě přeruší, jsem schopná ztratit myšlenku hned a už se nevrátí. :(

3 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 7. prosince 2017 v 21:21 | Reagovat

Fuuuu tak to je neslušné... ešte že je EX
Ako aj ja mám dni, keď proste nevládzem počúvať všetko čo mi hovorí ale snažím sa to prekonať lebo vidím, že to pre neho veľa znamená.
Možno je to tým, že som dosť prispôsobivá a pri troche námahy dokážem presvedčiť svoj mozog, že to musí vnímať.
To strácanie myšlienok bolo zo začiatku dosť frustrujúce, keď sme sa zadekli v bode, že ani jeden z nás nevedel čo chcel vlastne povedať. Ani neviem ako a začala som fungovať ako podporná pamäť, takže sa strácame v debatách oveľa menej.
Ja to beriem ako možnosť byť lepším poslucháčom :-)

4 hejikptea hejikptea | 8. prosince 2017 v 8:05 | Reagovat

Můj nynější přítel zase vykazuje známky OCD, takže když máme nějakou rozepři (nic vážnýho ale), tak je to vyvoláno právě buď jeho OCD nebo moje ADHD, takže se nějak učíme jak spolu vycházet, protože každej myslíme jinak a musíme brát ohled jeden na druhýho. On hrozně řeší hygienu a podobně, pořád se kontroluje jestli zamknul, musí jít zamknout i víckrát... Ale hlavně to, jak všude vidí ,,špínu" hlavně MHD a podobně a je z toho občas šílenej. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.